Nikdo dnes nepochybuje, že náš první „Král vzduchu“ František Malkovský miloval létání, a zvláště létání kolečky vzhůru. Jeho vrstevníci, a dokonce ani pamětníci už téměř nežijí. Jen pár fotografií a několik desítek metrů filmového pásu dokládají i dnes tu náruživost a preciznost, s jakou vodil po obloze před více jak osmdesáti třemi lety svého Rudého ďábla, rudou stíhačku Avia B.21.

Jdi pryč, kluku, ať se Ti nic nestane! S těmito slovy svého času vyprovodil budoucího krále vzduchu od svého aparátu jiný slavný český letec, ing. Jan Kašpar. Otec malého Františka totiž jako četnický strážmistr v pořadatelském výboru zajišťoval veřejný vzlet pana Kašpara u Benešova, a jeho synové, kteří se díky tatínkovi dostali poprvé v životě až do bezprostřední blízkosti letadla, byli na aeroplán i na letce hodně zvědaví. František nejvíce, potřeboval se podívat co nejvíce zblízka, potřeboval si na tu létající věc sáhnout… A byl odehnán.

K létání se pak dostal jako důstojník až v roce 1920. Nejdříve se stal v roce 1921 leteckým pozorovatelem. Až za rok dosáhl konečně toužebné mety – stal se z něj pilot. A vzápětí se z něj stal i učitel létání a teoretických předmětů v pilotním učilišti, které sám absolvoval. A začal létat, a jak létat! Ve vzduchu i na zemi byl básníkem s nespoutanou duší, a přitom létal strojově přesně. Měl úžasnou fantazii, a přitom celé své létání i život podřídil řádu. Neúnavně se učil od jiných, aby z něj byl skvělý učitel, na kterého jeho žáci vzpomínali celý život. Do šlechtického predikátu měl rodem daleko, a přesto mu říkali právem Král. Vlastně vůbec neměl rád osobní publicitu, a přesto dokázal nadchnout svým uměním přihlížející davy lidí.

Ano, toto zde jsou epiteta štábního kapitána polního pilota letce ing. Františka Malkovského. Zdánlivě si odporující, a přesto pro něj naprosto charakteristická. Zbývá jen přidat ještě jedno na závěr. Miloval svého Rudého ďábla, a přesto se mu ten stal 8. června 1930 osudným. Malkovskému bylo jen 33 let….

 

Autor textu: Ivo Pujman