Důstojnický zástupce polní pilot (Offizierstellvertreter Feldpilot) Josef Kiss (1896-1918) byl nejslavnějším stíhačem rakousko-uherského letectva z uherské části habsburské monarchie. Rodák z dnešní Bratislavy, syn slovenské matky a maďarského otce, získal na italské frontě celkem 19 oficiálně potvrzených leteckých vítězství. 

Do svého posledního boje odstartoval z jihotyrolského letiště Pergine 24. května 1918, a to i přesto, že se ještě nestačil plně zotavit z předchozího těžkého zranění, které utrpěl v leteckém boji. V čele tříčlenného roje Phönixů D.IIa od stíhací setniny Flik 55J se nad Sugánským údolím (Val Sugana) dostal do boje s trojicí britských stíhaček Sopwith Camel od 66. peruti RAF. Divoké a nepřehledné utkání probíhalo nad horskými štíty dlouhých patnáct minut. Kissovi se přitom podařilo zasáhnout Camel B6424 Lt. Geralda A. Birkse. Vzápětí se však stal obětí jiného kanadského esa, Capt. Williama G. Barkera (Camel B6313). Kissův Phönix D.IIa 422.10 se roztříštil v horské lokalitě Lamon na úpatí Monte Coppolo. 

Za své nevšední úspěchy byl Kiss svými veliteli několikrát navrhován na povýšení do důstojnického stavu, ale neúspěšně. Nadřízená místa to vždy odmítla s odkazem na rigidní předpisy, neumožňující získání důstojnické hodnosti bez dokončeného úplného středoškolského vzdělání. K prolomení této stavovské a sociální bariéry došlo až bezprostředně po jeho smrti: císařovým "nejvyšším rozhodnutím" byl Kiss "zcela mimořádně" povýšen na poručíka v záloze (Leutnant in der Reserve) se zpětnou platností od 20. května 1918.

Josef Kiss zcela patrně musel zemřít, aby se mohl stát důstojníkem.

Text: Jiří Rajlich