Když se na konci letní sezóny v roce 1936 naposledy rozvlnila voda v zátoce u města Sušak (dnes Rijeka) za startujícím malým stříbrným dvoumotorovým dopravním strojem s československou imatrikulací OK- BAK, uzavřela se jedna velmi exotická kapitola v historii českého letectví. Naposledy totiž vzlétla z vodní plochy jediná amfibie, která kdy byla jako dopravní letadlo v ČSR provozována. Když po více jak 300 minutách letu přistála na kolech na letišti v Ruzyni v Praze, naplnil se její letecký osud a vícekrát se již na linky nevydala.

Tento britský letoun továrny Saunders Roe, typu A.19 Cloud výrobního čísla 5, což byl poslední vyrobený kus v civilním provedení, si objednala ČSA už v roce 1933, obdržela jej v srpnu 1934 a do běžné služby jej zařadila v roce 1935. V ČSA tenkrát museli mít cit pro romantiku a reklamu, když si pořídili tuto krásku a rozhodli se jí bez ohledu na ekonomiku dopravovat během krátké letní sezóny pouhých osm platících cestujících jedním letem z Prahy rovnou do pobřežních hotelů v Sušaku. Ale i tak se povídá, že jadranští žraloci v tomto případě projevili nevídanou inteligenci a nikdy se u přistávajícího a startujícího letadla neobjevili, neboť prý dobře věděli, že jím české učitelky nelétají…

Letadlo z ostrova Wight okusilo vody Atlantiku, Lamanšského průlivu a Jadranského moře, aby po válce už bez křídel, ocasních ploch a podvozku brázdilo vody Vltavy a Orlické přehrady jako hausbót. Renovovanou podobu zachovalého trupu můžete obdivovat od roku 1995 v leteckém muzeu ve Kbelích. A za mořem v Anglii marně vzdychají, tam se nedochovala z tohoto unikátu ani vrtule…